Trpělivosti není nikdy dost ...

Teď už byla chalupa naše.

A my jsme se ocitli uprostřed lesa, v nezabydlené chalupě, bez zaměstnání ... a s novým, radostným pocitem, že za rok, touto dobou už nebudeme dva, ale tři.

Ano, Dárce života nám nadělil ten krásný dar, po kterém jsme celé ty roky toužili. Čekali jsme miminko.

A tak se naše plány ubíraly zase tím směrem, kterému jsme se učili již notnou řádku dní, týdnů a měsíců, tím směrem, který vede k trpělivosti.

Zima byla před námi, dřevo žádné. A nejen dřevo bylo tím, co zde chybělo. Neměli jsme čím svítit, neměli jsme jak dopravit nábytek, nebyla tady pořádná koupelna ...!

A tak jsme se rozhodli jít do podnájmu a mezitím chalupu opravovat.

Opravy neměly být velké, alespoň tak jsme to plánovali, ovšem plány a realita se u nás nepotkaly. 

Milan se pustil do rekonstrukce, která trvala od podzimu 2009 do léta 2012 a vlastně stále trvá.

Během té doby jsme vystřídali tři podnájmy a narodili se nám dvě děti. V roce 2010 syn Theodor a v roce 2012 dcera Emílie.

Když tak zpětně počítám, za dobu, co jsme s Milanem manželé, jsme se stěhovali celkem devětkrát, a upřímně doufám, že další stěhování bude až na Novou Zem :-)

V létě roku 2012 jsme se konečně dočkali.

Přestěhovali jsme se sem, do nádherné, ale drsné valašské krajiny, kde se všichni čtyři společně, učíme žít daleko od vymožeností dnešní civilizace.